Jak se u psů projevuje hluchota?
U psů, postižených ztrátou sluchu, můžeme pozorovat potíže s orientací, lekavost mnohdy doprovázenou nervozitou až agresivitou a nebo nereagování na akustické podněty. Mohou být náchylnější k poraněním. Hluchotou může být postiženo jedno nebo obě dvě uši zvířete. Hluchotu lze rozdělit na několik základních druhů.
Druhy hluchoty
Hluchota se dělí na několik druhů, mezi základní patří následující:
- Periferní (velmi vzácná)
- Vrozená (získaná)
- Kongenitální (s pozdním nástupem, většinou ve stáří)
- Senzorineurální
Vrozená hluchota
Dědičná hluchota je onemocnění, které postihuje všechna psí plemena. Přestože jde o onemocnění dědičné, k jeho rozvoji dochází až po porodu, zpravidla během prvních 5 až 7 týdnů. Ve většině případů je dědičná hluchota spojena s bílým zbarvením srsti. Psi se získanou hluchotou nejsou hluší ve stejné míře, mohou mít postiženo jedno nebo obě dvě uši.
Kongenitální hluchota
Kongenitální hluchota vzniká znemožněním přenosu zvuku do vnitřního ucha, obvykle jako následek zánětu vnějšího zvukovodu či středního ucha. Může být léčitelná.
Sensorineurální hluchota
Sensorineurální hluchota vzniká abnormalitami kochleárního systému, sedmého hlavového nervu a poruchami nervových drah a center v mozku. V současné době není možné léčit sensorineurální hluchotu.
Jak zjistit zda-li pes slyší?
BAER test: B rain-stem A udio E vocated R esponzes“, což v překladu z angličtiny znamená zvukem evokované kmenové odpovědi.
Ve veterinární medicíně je používána metoda měření vzruchů v prodloužené míše, která poměrně přesně určí míru postižení sluchu. Před provedením testace je zvíře podrobeno klinickému a neurologickému vyšetření. Uši se nejprve prohlédnou otoskopem a v případě nutnosti se vyčistí. Poté je každé ucho stimulováno přes přiložená sluchátka zvukovým signálem o intenzitě 90 dB a frekvenci 20 Hz. Takto vyvolané elektrické potenciály sluchové dráhy jsou odváděny jemnými jehličkovými elektrodami, umístěnými pod kůží na hlavě. Každé ucho se testuje samostatně.
Léčba hluchoty
Hluchota je ve většině případu neléčitelná. Většina zvířat zvládá sluchové postižení poměrně dobře. Zvířata mohou být učeni na signály rukou nebo světelné signály.
Pozor na nebezpečné léky
Také některé léky mohou být toxické pro ušní strukturu a mohou způsobit hluchotu. Pro psí sluch jsou nebezpečná aminoglykosidová antibiotika jako je například Gentamicin, Neomycin nebo Kanamycin, které by měly být krátkodobě a pouze pod přísným veterinárním dozorem.
Nejčastější mýty.
Můj pes nemůže být hluchý, to bych přece poznal!
Toto je první omyl majitelů a chovatelů. Pes slyšící jen na jedno ucho reaguje na všechny podněty, protože zvuk se šíří po okolí, nepřichází jen z jedné strany a když při „domácí“ zkoušce sluchu vydáme i jen velmi slabý zvuk na straně hluchého ucha, pes zareaguje, protože uslyší zdravým uchem. Také – laicky řečeno - zvuk doprovází vibrace a vlnění vzduchu a na to reagují jemné chloupky v uchu. Argument, že pes reaguje na téměř neslyšitelné zašustění sáčku či otevření lednice lze vyvrátit tím, že zase může reagovat jen na vůni jídla, kterou k němu donese vlnění vzduchu. Z uvedeného vyplývá, že je naprosto zbytečné jakkoliv testovat psa doma protože pes reaguje více smysly. Aby byl test prokazatelný, je třeba psa uspat, aby nereagoval na podněty kolem sebe a impulsy posílat k jednomu a pak druhém uchu. ( o tom, jak se provádí BAER test je více v článku MVDr. Velebného )
Oba rodiče psa slyší, takže jejich potomek nemůže být huchý!
Nejprve musím podotknout, že je rozdíl, zda pes slyší, protože jsme o tom přesvědčeni a nebo slyší, že je testem BAER potvrzeno, že to tak skutečně je. Pokud totiž toto potvrzeno není, může být vaše štěně potomkem i dvou hluchých psů aniž by to kdokoliv věděl. V takovém případě je skoro jisté, že bude samo neslyšící.
Pro názornost následujících pár tabulek. S vysvětlením pro lidi, které to zajímá ale nemají žádnou znalost genetiky. Nebudu tedy vysvětlovat, proč se to či ono značí tak a tak, jen prostě „přeložím“, co co znamená. A je ještě důležité vědět, že geny jedinec "přebírá" vždy od obou rodičů, od každého polovinu. Nemůže být tedy nikdy "celý po matce nebo otci".
Protože u nás není hluchota zatím sledovaná a tudíž možná ani nemáme "linii" bez vyskytující se hluchoty, je prý je menší pravděpodobnost, že se spojí rodiče slyšící a zároveň i “geneticky čistí“, tzn., že nejsou ani přenašeči. To by potom nebylo co řešit, všichni potomci budou v pořádku ve všech ohledech. To je ta nejlepší varianta. Spíše se stane, že jeden nebo oba rodiče budou slyšet, ale budou mít hluchotu v genech a předávat jí dál.
Varianta, kdy slyší oba a přenašeč je jen jeden rodič.
( AA – slyší není přenašeč, Aa –slyší a je přenašeč )
A A
A AA AA
a Aa Aa
Slyšet budou všichni, ale polovina vrhu bude dál předávat potomkům hluchotu (Aa).
Varianta, kdy jsou slyšící, ale přenašeči rodiče oba.
( Aa – slyší a je přenašeč )
A a
A AA Aa
a Aa aa
Jen čtvrtina vrhu bude slyšet ani nebudou přenašeči (AA), polovina vrhu bude slyšet, ale ponesou vadu (Aa) a čtvrtina vrhu bude hluchá (aa)!!!
Protože prokazatelně slyšících psů je u nás jako šafránu, je velmi pravděpodobná varianta, kdy spáříme psy slyšícího a hluchého ( samozřejmě jednostranně a nebudeme to vědět )
Varianta, kdy je jeden rodič slyšící a není přenašeč a druhý je hluchý.
(AA – slyší není přenašeč, aa – hluchý )
A A
a Aa Aa
a Aa Aa
Zde budou všichni potomci slyšící, ale přenašeči hluchoty (Aa).
Varianta, kdy jeden rodič bude slyšící nosič vady a druhý hluchý
(Aa – slyší je přenašeč, aa – hluchý )
A a
a Aa aa
a Aa aa
Jejich potomci budou z poloviny hluší ( aa) a druhá polovina bude slyšet, ale mít hluchotu v genech (Aa).
Myslíte, že co vychází statisticky, není možné?
Je, bohužel. I když samozřejmě pokud budeme tyto výsledky vztahovat jen na svůj vrh, budou se pravděpodobně velmi lišit. Statistika je tím přesnější, čím více zahrnuje jedinců. Věřte tomu, že je opravdu tolik psů nositelů vady a velký počet jich je hluchých… protože mezi bulíky je jistě mnoho psů, kteří „se tváří jako slyšící“ a přitom jsou jednostranně hluší.
Celobarevný pes nemůže být hluchý?
Může a jsou i takové případy. Není totiž pes bez jediného bílého chloupku. A i malý bílý znak může být „příčinou“ toho, že pes bude nejen nositelem hluchoty, ale dokonce i hluchý.
I když to zase není až tak „úplně jednoduché“, protože bílých znaků je míň a také se předpokládá, že do jisté míry má vliv na projevení se hluchoty i rozmístění znaků a spousta jiných proměnlivých faktorů…
I u barevných psů ale platí, že by měli před zařazením do chovu být testováni.
Co říci závěrem?
Statistická čísla jsou šokující, když se nad tím pořádně a do důsledku zamyslíte, je opravdu nejvyšší čas s hluchotou něco dělat. Klub podnikl první správný krok a to, že hluché psy vyřadil z chovu. Ale to nestačí. Trochu se obávám toho, že dokud nebude testování hluchoty povinné, málo kdo toto bude dělat dobrovolně a dokonce hrozí i to, že pokud bude pes po testu shledán hluchým, najdou se i tací, kteří test zamlčí a budou psa dál používat k chovu.
Není vůbec těžké a složité zjistit, do jaké míry je náš chov hluchotou promořen. Stačilo by protestovat populaci, výsledná čísla zanést do jednoduchého vzorečku a rázem bychom věděli, kolik procent populace není v pořádku.
Čerpáno z Sherak.cz